Zlámal jsi mi křídla, která jsi mi dal, a tím jsi mě odsoudil k životu s nohama na zemi. Vzal jsi mi toho mnohem víc, než si sám dokážeš představit. Stále však obracím své uplakané oči k obloze s nadějí. V beznadějné naději doufám, že se mi má křídla vrátí a já budu moci vzlétnou zpátky k obloze. Moře beznaděje se zdá tak hluboké a zrádné. Dokážu vzdorovat? Najdu ztracenou sílu? Můžu žít bez víry? Bez tebe?
Obraz mé duše - Správný muž je jako vlk. Buď žije sám, nebo s jedinou vlčicí. Jen beran běhá za každou ovcí. Chtěla bych být u toho až se staneš vlkem.
