Říkal jsi, že jsem světlem na tvé hoře
a teď je mlha a zbylo jen hoře.
Hořký pláč teď dusím v polštářích
a nepřiznám, že hořím stejnou lásku jako dřív.
Jsem tebou spoutaná, aniž to víš
a často se bojím i jen oči otevřít.
Sedím tu tiše a soumrak se snáší,
na moji duši zhusta se práší.
Nehledám pravdu, dávno ji znám,
jen přiznat si ztrátu je těžší, než se zdá.
Neminul den, kdy slza by nevyklouzla,
bylo jich hodně a žádná kouzla.
V srdci je oheň a dusí ho mráz,
mráz, co sálá z tebe a pálí mou tvář.
Jsi v každé mé slze,
v hlavě i v srdci,
to ticho, co nastalo,
strašně mě drtí.
Uvěřit bylo těžké,
ztratit tě bolí,
mám zvláštní dar,
sypat své rány solí.