Možná už si tyhle stránky našly svého čtenáře a možná ne. Dala jsem ti možnost a tak trochu jsem čekala nějakou reakci.
Čas běží, ale staré rány jsou stále otevřené a bolavé. Nějak se to ne a ne zahojit. Bylo to mnohem víc, než se zdálo.
Je neuvěřitelné, že i po tak strašně dlouhé době čekám na zázrak. Tuším, že nepřijde, ale nějak se té víry ne a ne pustit.
Každý večer zavírám bránu svého království a nikdo netuší, jaké drama se za zdmi mého paláce odehrává. Teď už je to jen a jen moje věc a moje bitva. Nikdo mi nepomůže ani mě nezachrání. Já ale zatím stále nemám sílu udělat to sama. Tolik mi chybí ta bezpečná náruč, kam jsem se tak ráda schovávala před světem. Vedle tebe bylo všechno tak jednoduché a přímočaré… A to mi schází.