Svatý Martin.

Nedovedeš si představit, jak těžký je pro mě dnešní den. Strašně bych ti chtěla popřát, ale… Magie dnešního dne mi to nedovolí. Možná je to spíš moje hrdost, ale ta to nejspíš nebude, protože díky tobě už žádnou nemám. Tak ti můžu popřát alespoň tady. Moc bych chtěla být nad věcí, ale nejsem. Co bych to chtěla říct? To, co ty nechceš slyšet, tak si to nechám zamčené uvnitř sebe a pokusím se neutopit ve své beznaději. Ten bezvýchodný stav trvá už tak dlouho a stále nenacházím cestu z toho bludiště ven. Procházím v myšlenkách i v reálu naše místa, opakuju koncerty, které jsem prožila s tebou, snažím se najít odpovědi, ale vlastně stále hledám jen tebe. Hledám tě, ale zároveň mám hrozný strach z toho, koho bych našla. Vlastně už miluju jen svoji představu, kterou jsem si o tobě vytvořila, protože bez ní bych nedokázala přežít. Jen díky ní dokážu být silná a fungovat. Bojím se jen, že jednou vybledne a opustí mě. Co bude potom?