Autor: čekanka

Slzy svatého Vavřince se mísí s těmi, které tu prolévám já za svou lásku. S hlavou obrácenou k nebeské báni, v objetí pomalu chladnoucí lázně, čekám na zázrak. Čekám na tu nejkrásnější padající hvězdu, abych potom mohla v úžasu do tiché noci zašeptat své nejvroucnější přání. Jaké? To nemohu prozradit, protože potom by se nesplnilo…

Zlámal jsi mi křídla, která jsi mi dal, a tím jsi mě odsoudil k životu s nohama na zemi. Vzal jsi mi toho mnohem víc, než si sám dokážeš představit. Stále však obracím své uplakané oči k obloze s nadějí. V beznadějné naději doufám, že se mi má křídla vrátí a já budu moci vzlétnou Číst více…

Ano, to jsi mi říkal, ale jak vidno „panská láska po zajících skáče“. Jsi asi víc pan hrabě, než se původně zdálo. Tak pěkně do montérek a hurá na štafle, milá opuštěná poddaná. Není to poprvé a doufám, že zatím ani naposledy. Dokud mi slouží nohy, ruce a hlava, tak jsem v pohodě. Až to Číst více…

Po úmorném vedru přichází déšť. Ten, který přináší osvěžení a úlevu. Pro mě je připomínkou toho, že by mi měl přinést i trochu štěstí. Jenže to asi nevyjde. Moje štěstí je tak vzdálené, že už ani víc daleko být nemůže. I nekonečno vesmíru je proti té vzdálenosti pouhý krůček. Tak nevím, jestli prší z oblohy Číst více…

Po celodenní usilovné práci fyzické i duševní jsem po dvou sklenkách prosecca zakotvila v příjemně vyhřáté vířivce a celých třicet minut se zavřenýma očima jsem mohla vzpomínat. Ty už jsi na to možná úplně zapomněl, ale já si stále dokážu vybavit každičký drobný detail i dotek při našem prvním milování ve vířivce, které bylo docela Číst více…