Ráno.

Každá myšlenka stále patří jen tobě. Neustále z paměti vyplouvají vzpomínky a ty mi vhánějí do očí slzy. Už to trvá strašně dlouho a není to lepší. Těch krásných vzpomínek je příliš mnoho a jsou tak intenzivní, že se jim nedokážu bránit. Pokud se mi to ale nepodaří, tak se nikdy nedokážu jít dál. Teď přešlapuju na místě a můj zrak se neustále obrací k minulosti. Co tam hledám? Hledám tam sebe, tebe, nás a tu chvíli, kdy se všechno změnilo a já to nepoznala. Dokud tu chvíli, ten okamžik nenajdu, nedokážu se od tebe odpoutat. Bylo to osudové setkání.